Jmenuji se Ema Pokorná, jsem poradkyně makrobiotické výživy a životního stylu.
Mohla bych zde široce rozvést definicie o tom, co je to makrobiotika, ale možná bude názornější vypovědět, jak a proč jsem se k ní dostala já.
Výživa mě zajímala od malička
Otázky výživy a stravování mě zajímaly odmalička, protože společně s mojí maminkou jsme vedly nekonečný boj s nadváhou. Mám v hlavě zarytou svoji fotku z první třídy, kterou jsem našla před několika lety. Na ní mám pěkný podbradek a jsem oplácaná, což mi připomělo, že nadváha mě provází opravdu odjakživa. Měla jsem vždycky neutuchající chuť k jídlu, hlavně jsem byla vždy na sladké. Nevěnovala jsem tomu větší pozornost, dokud nepřišla puberta.
Vyzkoušela jsem prakticky všechno
S příchodem revoluce se k nám rychle dostávaly nové trendy. Doma jsme se stravovali vegetariánsky. V té době mi vymizely velmi nepříjemné ekzémy na rukách, což byl obrovský posun, ale očividně na mou váhu to až takový vliv nemělo, protože všechny naše pokusy tehdy byly nezkušené, zjednodušené a nepříliš dobře uvedené do praxe. S cílem shodit pár nadbytečných kil jsem vyzkoušela nespočet diet – ananasovou, vajíčkovou, ovocnou, štávy atd. Dělala jsem půstové dny a koketovala jsem s vitariánstvím. Navíc jsem trávila hodiny a hodiny cvičením – posilovna, spinning, aerobik, pilates, kalanetika (dnes už si ani nikdo nepamatuje, co to bylo ) atd. Všechny tyto pokusy skončily jojo efektem a jediné, co se mi dařilo, bylo nepřibrat ještě víc, než předtím… což není málo, já vím. Naštěstí moje nadváha nikdy nebyla exktrémní, vždycky jen pár kil navíc, ale ta stálá chuť na jídlo a hlavně na sladké…
Živočišné bílkoviny – hurá!
Po několika letech jsem skončila na bílkovinné dietě na základě toho, že moje maminka se stala distributorkou jedné známé značky proteinových koktejlů. Byla jsem nadšená! Že by toto konečně bylo to pravé řešení? Koktejly mi chutnaly a byly rychlé na přípravu! Samozřejmě, že to byla naivní iluze. Dlouhodobě se to nedalo finančně ustát a bylo nutné doplňovat stravu obrovským množstvím bílkovin a vyloučit veškeré uhlohydráty, protože z těch se tloustne, samozřejmě!!! Pamatuju si na den, kdy jsem se rozhodla splnit doporučené množství bílkovin v tabulce. Abych toho dosáhla, bylo nutné doslova snídat vajíčka, obědvat maso, svačit tuňáka a večeřet rybu. Už následující den při pohledu na plechovku tuňáka se mi zvedl žaludek a moje tělo vydalo jasný zamítavý signál. Od té doby jsem se snažila tak nějak to dodržovat, ale stále bylo na jídelníčku maso, ryby, vajíčka nebo sýry, sice s notnou dávkou zeleniny, to je pravda, hlavně rajčata…na denním pořádku. Každý den jsem si taky dopřávala ovoce, čerstvé šťávy, smoothies…vždyť je to přece tak zdravé!
A takhle to už bude navždycky?
I přes to, že moje strava byla zjevně zdravá, musela jsem chodit cvičit minimálně 3 týdně, abych si udržovala váhu, o hubnutí se však nedalo mluvit. Vždycky jsem měla obavy…“teď jsem mladá, ale jak budu vypadat ve třiceti, čtyřiceti, po dětech?? Pravděpodobně nebudu moci chodit tak často cvičit a hlídat si pečlivě stravu, co pak v těhotenství, menopauza, věk….“
Nedokázala jsem si představit, jaké to bude v budoucnu, když za tehdejší situace ve dvaceti letech s velkým vypětím se mi sotva dařilo váhu udržovat.
Život naruby
Další taková lehce obtěžující byla moje zimomřivost, což se dost zhoršilo, když jsem se odstěhovala do Španělska…paradox, ale je to tak…o tom zas někdy příště. Jednou jsem viděla v televizi pořad (důkaz, že i z televize se člověk může o lecčems užitečném poučit), ve kterém jedna žena varovala před nadměrnou konzumací salátů, čerstvého ovoce a šťáv v zimě, že prý se z toho můžeme nachladit. Šok 1! Naopak doporučovala polévky, rýži natural na snídani a snížit příjem živočišných bílkovin. Šok 2! Absolutní opak toho, co jsem docela dlouhou dobu považovala za nejzdravější možný způsob stravování!!! Ale dávalo to smysl…když je ti zima, dej si polívku, ne salát. No jasně, jak prosté! Koupila jsem si její knihu a byl to pro mě přelomový objev.
MAKROBIOTIKA! Spousta věcí, o kterých jsem tam četla mi byly cizí…miso, umeboshi, amasaké…na druhou stranu vše dávalo logiku. Dosud jsem se dozvídala v knížkách o vitamínech, minerálech, cukru, bílé mouce, nasycených tucích, cholesterolu, atd. Tady ani slovo! Zde jsem četla o ročních obdobích, sezónních a lokálních potravinách, o orgánech, emocích, yin a yang…celý tento přístup byl pro mě absolutně nový. V té chvíli mi přišlo neuvěřitelné, že bych mohla objevit ještě něco nového o výživě. Vždyť jsem přečetla desítky knih!!! Dnes se tomu směju. Neměla jsem nejmenší tušení o tom všem, co se skrývá za touto orientální filosofií makrobiotiky, jejíž objevení jsem měla tehdy před sebou.
Pustila jsem se do toho
Uvedla jsem teorii do praxe. Poslouchala jsem víc své tělo a to se samozřejmě začalo vzpírat rajčatovým salátům v zimě, naopak zbožňovalo polévky a hutná teplá jídla, která jsem se tehdy učila vařit. Dělala jsem si obilné kaše na snídani. Konečně jsem se cítila zasycená a uspokojená až do oběda a nebylo mi těžko!
I když…
Nicméně s příchodem mých dětí se tyto objevy začaly postupně v čase rozplývat. Kojení mi dost pomáhalo v udržení váhy a moje starosti o výživu byly z velké části odsunuty na úkor témat porod, kojení, výchova, přestože základ jsem si držela. Už jsem nejedla saláty v zimě, ranní kaše jsem si občas připravovala, ale stále v mém jídelníčku bylo dost masa a sýrů. A to sladké!
Konečně nastal ten okamžik
Jednoho dne jsem se bavila s kamarádkou o stravě a v tom sama se sebe slyším: „Jednou bych ráda vystudovala něco spojeného s výživou.“ A najednou mi to seplo. A proč vlastně ne? I když už jsem měla pár let odpracováno, velká část mého pracovního života byla přede mnou. Zvažovala jsem možnosti: výživový poradce, kurz vitariánství, ortomolekulární medicína, ale nic nesplňovalo mé představy. Nechtěla jsem se zabývat živinami, vědeckými studiemi, sledovat množství vitamínů a kalorií atd. Já jsem chtěla něco celostního, čili něco, co se dívá na člověka jako na bytost, kde je vše propojené: tělo – mysl – duše. A tady opět makrobiotika vstoupila do mého života, tentokrát s veškerým svým potenciálem. Jsem nesmírně vděčná, že reklama na kurzy ve Španělském makrobiotickém institutu, který vede Patricia Restrepo, se dostaly do mých rukou. Věděla jsem okamžitě, že tohle je přesně to, co jsem hledala a moje studium předčilo mnohonásobně očekávání toho, co jsem myslela, že se tam vůbec mohu naučit.
Děkuji, děkuji, děkuji!